Ráno strávily tlupy pečlivou přípravou na náročnou cestu, která byla před námi. Po odpoledním prášku(svačině) vyrazila celá osada na první kamennou stavbu na světě (zříceninu větrného mlýnu Příčovy). Během cesty se štěrk mohl osvěžit v obchůdku. Na podvečer jsme se ubytovali, připravili dřevo a opekli si šavlozubé veverky(buřty). Jakmile se setmělo, byla zřícenina krásně osvícena planoucím ohněm v jehož okolí zněly hlasy pějících štěrků a balvanů. Bylo úplně čisté nebe, takže mohli všichni poznávat souhvězdí a ti šťastnější viděli i pár perseidů. Ke spánku nás tak ukládalo nádherné prostředí a světla z dohořívajícího ohně.